Reference

Robert Vano - pro fotografa je důležité, aby byl rozpoznatelný

Robert Vano – fotograf
Robert Vano je výjimečně milý člověk a úspěšný fotograf. Přestože jeho ruce pracovaly dříve ve dřezu s nádobím než fotoaparátem, svou vytrvalostí se dokázal vypracovat tak, že nyní dělá to, co ho opravdu baví, a je za to vděčný. Přesto, že je fotografování jeho životem, tak u sebe fotoaparát nosí, jen když jde pracovat, nefotí rodinu, i když toho pak možná trochu lituje, nezakládá si alba a připouští, že jeho práce rozhodně nejsou jen fotky samotné.

Čím vším si Robert Vano v životě prošel a co zajímavého prozradil ze svého soukromí si přečtěte v rozhovoru.


Poměrně dlouhou dobu jste žil mimo republiku. Co vás vedlo k emigraci do Spojených států?

No, ono se to pořád mění. Já neustále říkám něco jiného, ale teď si myslím, že to pro mě bylo nejdůležitější proto, že mě nevzali do školy a odvedli na vojnu, na kterou jsem jít nechtěl. A tak jsem utekl. Chtěl jsem mít dlouhé vlasy a rifle… (smích)


A na jakou školu jste se tedy chtěl dostat?

Já jsem chtěl jít na DAMU.


Na jaký obor?

Chtěl jsem studovat herectví a tam mi řekli, že mám maďarský přízvuk, protože jsem byl z maďarské rodiny. Já si nemyslím, že bych ho měl, ale to je jedno. No a poradili mi, že to mohu zkusit příští rok, jenže příští rok nebyl... Přišel odvod, a tak jsem odešel.


Jaké jste měl pocity, když jste se poprvé ocitl na půdě Spojených států?

No, pocity... My jsme šli s kamarádem přes Maďarsko, Jugoslávii do Itálie a zvláštní pocity jsem měl právě v té Itálii. Bylo to na Vánoce a všechno tam bylo vyzdobené a svítilo. V Nových Zámcích, tam nebyla ani jedna lampa na ulici, a když tam byla alespoň žárovka, tak ji někdo utrhl. To bylo jako jít do nebe. A pak to bylo úplně stejné v té Americe. Člověk to ale nevidí v komplexu.


Z jakého důvodu?

Já jsem to vnímal jenom vizuálně, neuměl jsem anglicky, takže jsem nemohl s nikým komunikovat a poznávat ty lidi, tedy to, jací jsou. Teprve když jsem se naučil jazyk, jsem se začal přizpůsobovat jejich zvykům a zákonům.


Jakým způsobem jste se učil anglicky?

Robert Vano – fotograf
Já jsem se naučil tak, jak se člověk nejlépe naučí – tím, že jsem byl mezi Američany. Pracoval jsem tam, poslouchal televizi a prostě už to pak přišlo tak nějak samo od sebe. Já sám jsem měl pocit, že jsem uměl hned, ale teď postupem času vidím, že to trvalo tak dva roky. Ale chybami se člověk učí. Když jsem šel třeba na nákup a místo cukru koupil sůl, tak jsem se poučil. Nicméně já se učím pořád, i když stále rozhodně neznám všechna slova.


Zaměstnání jste si tehdy našel jako kadeřník a vizážista. Co vás k tomu nasměrovalo?

Já jsem začínal tak, že jsem myl nádobí v restauraci. Tam jsem se seznámil s rodinou, která přišla na jídlo. Oni měli syna stejného věku jako já a byli to zase maďarští emigranti. Emigrovali v padesátém šestém, a protože moji rodiče byli Maďaři a já jsem neuměl anglicky a jejich syn zase maďarsky, navrhli, že bychom se mohli navzájem učit. No a tenhle kluk pracoval v kadeřnictví a jednou potřebovali někoho na mytí vlasů. Jeho maminka říkala, že je lepší mýt špinavé vlasy než špinavé nádobí, a tak jsem šel tam.


Takže to nebylo plánované...

Nebylo to tak, že bych to měl nějak promyšlené, předtím jsem dělal spoustu dalších prací – ve sklárně, v restauraci, ve fabrice, vyráběl jsem opasky… Prostě tam, kde mu dali o korunu víc, tam člověk šel a tohle bylo to další. Ale dělat vlasy, to mě původně nelákalo. To by člověka ani nenapadlo, protože kluci za totality nemohli být kadeřníci, oni mohli být jen holiči. Stejně tak nemohli jít na zdravotnickou školu, protože ta byla pro holky. Nicméně takhle jsem se dostal k tomu kadeřnictví.


Kdy přišla změna?

U kadeřnictví jsem teprve pochopil, co fotografie opravdu obnáší. Takovou tu první dobrou práci pro velký časopis jsem dělal v pětatřiceti. Bylo zajímavé, že jsem dělal se stejnými lidmi, se stejnou šéfredaktorkou, se stejnými modelkami, jen jsem nelíčil nebo nečesal. Takže jsem ty lidi znal. Tím to bylo snadnější. Snadnější, než kdybych třeba kopal kanály a pak přišel do redakce s tím, že chci fotit. (smích)


V čem vnímáte odlišnosti mezi americkou a českou fotografií?

Robert Vano – fotograf
V Americe se móda nefotí tak, že se dělá reportáž, tam se fotí sny. Fotí se na místech, kam se lidé nikdy nedostanou, s modelkou, která nevypadá jako nikdo, koho znají, a v autě, které si nikdy nekoupí. Ale představuje to určitý sen. Tady všichni fotí reportáž, protože reportáž udělá emoce a je to hodně muziky za málo peněz. Nic nepotřebujete. Vyjdete někam do slumu, za nějakou holkou, která porodila dítě na ulici a dala ho na smetiště. Na to nepotřebujete žádné peníze. Ale když chcete vyfotit Claudii Schiffer, musíte jí dát milión korun a zajistit Niagáru… A to nikdo nedá.


Máte v tomto smyslu nějaký výjimečný zážitek?

Třeba jednou, když jsem fotil pro prestižní módní magazín, jsem se asi o minutu zpozdil. Tamní šéfka si dala ruku v bok a to už znamenalo, že to je průšvih. Bylo to jako v tom filmu Ďábel nosí Pradu. Ona stále stála, nikdy neseděla, protože říkala, že její šaty nejsou na sezení, a teď povídala: „Mistře, chtěl byste být někdy úspěšný fotograf?“ A já jsem řekl: „Ano, kdo by nechtěl.“ A ona na to: „Tak já vám dám jednu radu. Polovinou úspěchu módního fotografa je, že se musí narodit v Paříži. A to vy už nemáte, vy jste z východního bloku. Druhých padesát procent je v tom, že budete chodit včas. Snažte se tedy být v životě alespoň napůl úspěšný.“ A to je hodně dobrý recept.


Takže se tou radou řídíte?

Já to mám stále v hlavě – když jedu někam, kam se složitě dostává, cestuji tam už den předem, protože mám pocit, že když tam nebudu načas, nebudu úspěšný. Navíc je důležité si uvědomit, že když je jeden fotograf, tak se mu přizpůsobí, ale když je fotografů sto, prostě si vyberou někoho jiného. Někoho, na koho se dá spolehnout.


Takže nezáleží jen na fotografiích

Určitě to není jen o fotce samotné. Já dostávám zakázky, protože se nehádám, nemluvím o politice, o sexu, o náboženství, protože tam se lidé většinou chytnou. Nikoho nenaštve, když řeknu, že je vedro – ať už je to komunista, nebo nacista.


Cítíte se nyní být úspěšným fotografem?

Ale asi ano, při pohledu zpátky. Je to podobné, jako když se máma ptá, jestli jsem šťastný. Je to stejné, jako když se člověk dívá na poloplnou sklenici. Jde jen o úhel pohledu. Můžu se na to dívat tak, že už mám jen půlku, nebo mám ještě půlku a také bych nemusel mít nic… Když si představím, co všechno jsem v životě udělal, považuji za úspěch to, že jsem dělal to, co jsem měl rád, a to skoro nikdo z mých přátel nedělá. Pokud se koukám na to, čeho jsem dosáhl, myslím, že jsem úspěšný. Pokud ale vidím, že nejsem Greta Garbo, tak se za tak úspěšného nepovažuji.


Proč jste se vrátil domů?

Oni mě proto, že jsem utekl před vojnou, zbavili občanství a odsoudili za vlastizradu a nemohl jsem se vrátit třicet let. A mezitím se mi narodil bratr a umřel táta... Prostě jsem se chtěl vrátit, abych viděl rodinu.


Pokračování rozhovoru s Josefem Dvořákem si můžete přečíst na stránkách magazínu Best of.


Fotografie z focení Roberta Vana

Robert Vano – fotograf
Robert Vano – fotograf
Robert Vano – fotograf
Robert Vano – fotograf
Robert Vano – fotograf
Robert Vano – fotograf


Text: Petra Kuncová

Foto: Lenka Hatašová www.lenkahatasova.com

Foceno v Designhotel Elephant Prague www.hotel-elephant.cz

Foceno v GrandioR Hotel Prague www.hotel-grandior.cz

Oblečení, doplňky a obuv: Pánské obleky BANDI www.bandi.cz

Produkce: Michaela Lejsková

Publisher: magazín Best of www.ibestof.cz




 
 
Od 1. 10. 2016 do 31. 10. 2016 od nás obdržíte každou čtvrtou a nejdražší položku ZDARMA. Využijte této akce s úsporou až 8.999 Kč za nejdražší pánský oblek nebo 1.099 Kč za nejdražší pánskou košili, obuv a další.
 


PARTNERSKÉ ŠKOLY

Partnerské školy BANDI VAMOS - Pánské oblekyZjistěte si, zda je vaše škola partnerem BANDI VAMOS. Pokud ano, ušetříte při nákupu obleku několik set korun.      

                                   Číst více ...

 


AKCE úpravy obleku ZDARMA

Pánský oblek můžete mít od nás upravený na Vaše míry ZDARMA. Seznamte se s AKCÍ Úpravy pánských obleků ZDARMA od profesionálních krejčí z Pánské obleky BANDI.

Čtěte více ...